20.1.

jsem momentalne ve stadiu,
kdy se mi ten pocit vypatlanosti FAKT strasne libi
a nejakouu dobu se ho asi jeste nevzdam.

kafe doslo,
piju cerny caj..
s mlikem,
a ta sracka mi zacina fakt chutnat.

5.12.

nejradeji bych nekam zalezla
a brecela,
brecela cely dny
a utapela se v sebelitosti,
protoze nekdy na nic jinyho nemate silu.

nemam chut mluvit, chodit, dychat, jist.
mozna tak vypit.

jsem jakasi rozněžňělá,
jestli takove slovo vubec existuje.
chce se mi brecet,
ze kamarad misto sexu radeji hlida sestru
a ze si tretim rokem kupuju zasranej adventni kalendar opet sama,
protoze az dnes otec zjistil,
jakej-ze-to-obor-vubec-delam.

vic nez zimu nesnasim tyhle
sezónní deprese.

7.9.

muj zivot zavani tezkym alkoholismem.
tezky zivot radoby umelce.

diky bohu za skolu.

a neskutecna NASRANOST
chut kopat do hlav
a rikat lidem svoji pravdu. 

vztahy

nemam rada lidi a nepoustim si je k telu.
tak proc se mnou ta hrstka vyjimek
tak vymrdala ?! 
od rodiny, pres vztah az po kamarady.

strasne moc to boli. 

17.43

je 17.43, nemam kocovinu a ani se nechystam nikam jit.
poprve za posledni mesic.
mozna bych mela zpomalit.
tak se tedy o to budu snazit.

veci v hlave

muj svet, moje mysleni, moji dusi ovladla cerna barva.
skrti.
a ten pevny stisk je mi prijemny, protoze
se zamerne dusim.

druhyho osmy

nespim, protoze mi ma teorie zivota rika, ze je tohle jenom sen a ja spat nepotrebuju. coz je asi pravda, protoze stale dycham.
den ma malo hodin, neni cas ztracet cas spanim.

zaroven nemyslim cely den na nic jineho.


PARADOX.